I mistr tesař se někdy utne…

Náhodou jsem nedávno objevil ve starším čísle Reflexu na internetu inspirující přestřelku mezi čtenáři a jazykovým korektorem časopisu Jaroslavem Šajtarem. Na dotaz čtenáře, proč Reflex zarputile trvá na nepatřičném zápisu slov Vánoce a Velikonoce s malými počátečními písmeny, odpověděl pan Šajtar, že se rozhodl neakceptovat Pravidla českého pravopisu, protože zprznila češtinu.Jako příklad uvádí -izmy v koncovkách a další slova se znělou souhláskou při současné existenci dublet. V podobném duchu pokračovala přestřelka reakcí jiného čtenáře v příštím čísle časopisu a také další podobnou odpovědí korektora. Nemusím snad ani říkat, jak mě takový přístup k problematice jazyka z kterékoli strany mrzí, protože tyto výkřiky a zatvrzelost určitě nepomáhají zpřístupnění češtiny, nejsou diskuzí směrující jazyk ke zpravidelnění a zjednodušení, tedy tím jediným směrem, který může být prospěšný člověku. Protože cílem by nemělo být živení uměle konstruovaného útvaru v akademických kruzích, ale jazyk pro každodenní použití. A netajím se s tím, že bych raději také psal vánoce a velikonoce s písmenem malým.
Po čase jsem se na stránky Reflexu ještě vrátil, protože mě napadlo podívat se, jestli se zde třeba podobných výstupů neodehrálo v minulosti víc. Zadal jsem do vyhledávání heslo “korektor” a mezi nabídnutými články jsem mj. objevil úvodník šéfredaktora Petra Bílka někdy z ledna 2003, kdy reagoval na volbu prezidenta republiky. Tedy nešlo ani tak o prezidenta, neboť pan šéfredaktor si vzal na mušku raději předsedu Poslanecké sněmovny. Nelíbilo se mu, jak pan Zaorálek skloňuje číslovky, konkrétně “osmdesát jedna volebních lístků”, a zarputile mu vnucoval zbylé dvě možnosti skloňování. Vzhledem k tomu, že článek nadále gradoval bonmoty, přičemž rozuzlení, které jsem očekával, stále nikde, začalo mi být pana Bílka líto. Ne proto, že zkrátka jako dříve narozený nevěděl, že předsedající schůze skloňuje číslovku správně, ale spíš proto, že ho v tom korektor nechal. Nechal jej ten úvodník vydat, nechal celý národ, aby si tu mystifikaci přečetl a myslel si o šéfredaktorovi zavedeného časopisu své. Pokud mě paměť neklame, byl to v lednu 2003 týž korektor, o kterém tu už byla řeč. Napadá mě: proč to asi udělal? Nemá rád pana Bílka a chtěl se mu pomstít? Nebo také nic netušil o všech možnostech skloňování číslovek, stejně jako šéfredaktor? Nebo se je rozhodl neakceptovat? A co Jan Tleskač?
Nevím, zda se nakonec omluvil pan Bílek panu Zaorálkovi a pan Šajtar panu Bílkovi (či kdo v tom hrál), ale nám budiž celá tato kauza příkladem, že diskuze o jazyku by se měly vést jiným způsobem, pokud někam vést mají.

Martin Žantovský
(zveřejnil Neviditelný pes 14. 8. 2003)

Příspěvek byl publikován v rubrice Příspěvky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář