V dubnu uplyne 25 let od vzniku Literárního kroužku v Jičíně

DVACET PĚT
Nedávno jsem seděl v kanceláři ředitele Okresního archivu v Jičíně Mgr. Karla Chutného. Pan ředitel si
mě pozval, abych pro archív dodal materiály o činnosti našeho jičínského literárního spolku. Myslel
tím především plakáty, almanachy, zápisky ze schůzí, časopisy a vše další, co nějak s naší činností
souvisí.
Namítal jsem, že přece jen nejsme tak významní, aby se námi zaobírali historici, navíc dvacet pět let vlastně z hlediska lidského vůbec nic neznamená. Oponoval mi, protože dobře ví, jak rychle se zapomíná, řada materiálů se zničí, ztratí a pak badatelé pracně shánějí všechny informace po archivech, mnohdy marně. Uvědomil jsem si, že jsme vlastně s naším spolkem vstoupili do historie.Třeba si fandím, ale možná za nějakých sto let napíše následovník pana Úlehly knihu o historii našeho spolku. Nakonec v nedávno vydané knize Vladimíra Úlehly „Samotářská dcera Boženy Němcové Theodora (2.doplněné vydání)“ se na stránce 28 píše o tom, že v Jičíně se dne 28.září 1880 konala ustavující valná hromada „Literární jednoty“. Věděli jste o tom? Já ne. A docela by mě zajímala historie onoho spolku blíže.
Ale vraťme se do současnosti, vždyť ani já jako zakládající člen Literárního kroužku, si již řadu věcí nepamatuji přesně. Někteří lidé, kteří s námi spolupracovali jen krátce, se z paměti vytrácejí. Ještě že
máme ty fotografie, prohlížím si je a trochu nevěřícně kroutím hlavou, tohle jsem já, to mi bylo sotva třicet. A Dana, tenkrát ještě Zemanová, dnes Beranová, kolik jí bylo? Devatenáct? A další a další.
Dvacet pět let je kus historie, čtvrt století. Určitě jsem si tenkrát v dubnu 1990 nepředstavoval, že ještě za 25 let bude existovat nějaký spolek. Prohlížím si první zápisy, vždyť tenkrát ještě internet patřil do říše sci-fi, kopírky byly nedostupné a vydání sbírky či knížky bylo pro nás elévy stejně vzdálené jako let na Mars.
Ohlížím se zpátky a říkám si, že jsme přece jenom udělali kus práce. Listuji sborníky, knížkami autorů spolku, přehrávám CD z našich vystoupení nebo dokonce DVD z našeho literárního pásma „Poetika nad Rýmem“. Mísí se nostalgie, ale i příjemný pocit, že po nás něco zůstane, že badatelé budou mít v čem „šťourat“ a třeba studenti budou naříkat nad maturitní otázkou „Literární spolek v Jičíně, význam, historie a osobnosti spolku“.
Jsem trochu na měkko! Dělal jsem to rád a doufám, že většina z nás nelituje. Snad po nás něco zůstane! Přebírám další papíry, třídím a … hromádka materiálů se vrší, doufám, že bude mít pan ředitel
Chutný radost!

VáclaV

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.