Stojím ve frontě u poštovní přepážky. Jedna lidská oběť vedle druhé. Neskutečné utrpení jasně čitelné ve tvářích všech, kteří trpělivě čekají na smrt. Každá tvář vypráví příběh plný bídy standardní civilizace. Nikdy nekončící tragédie.Těžko popsat radost, jakou mi poskytují tyto chvíle. Každé setkání s mučedníky tohoto a jiných světů mi dává poznat sílu mé myšlenky. Ano, jsem tu pánem. Mé schopnosti jsou vskutku nedozírné: ovládám svůj život. Neovládá on mě. Jen málo je opravdu vyvolených. Přesvědčit se je možné kdekoli. Například na poště.
Autto-Motto: Svět je hromadný hrob. Žijí v něm mrtví lidé, kteří generují mrtvé výstupy. Nejde přitom o žádné překvapivé zásadní zjištění, které by nějakým fatálním způsobem mělo ovlivnit můj život. Pro mě je podstatné, že nemusím být jeho účastníkem v plné šíři, ale můžu si vybrat jen ty části jeho odumřelých plodů, které su schopen recyklovat ke svému štěstí.
Martin Žantovský