V seriálu Sedm pádných (pádových) otázek představujeme Josefa Jindru.
1) Jaký jsi byl v dětství čtenář a co jsi četl?
V dětství jsem byl čtenář velice náruživý. Když mi doma naši večerní čtení kvůli očím zakazovali, chodil jsem číst na náměstí pod veřejné osvětlení. Četl jsem vše, co mi přišlo pod ruku, ale dlouhé romány jsem příliš nemiloval. To mi zůstalo do dneška. Rád jsem pochopitelně měl dobrodružnou tematiku.
2) Kdy jsi poprvé zkusil napsat báseň či text a co to bylo?
To byly různé rýmovačky. Cílené pokusy s milostnou poezií přišly až s vývojem romantických žláz na gymnáziu v Jičíně.
3) Jaké byly první literární úspěchy?
Spíš úspěchy literatury než literární úspěchy. Spočívaly třeba v puse za básničku.
4) Čeho bys chtěl v literatuře dosáhnout?
Já už asi nic. Hledám jen jakési vyrovnání přetlaku.
5) Máš jako čtenář a autor svoje literární vzory?
Mám rád řadu konkrétních autorů poezie i prózy, ale vzor bych nejraději neměl žádný. Nejlepší je být sám sebou, což se mi ovšem vždycky nedaří. Když po sobě čtu, často se ptám, zda se to k někomu z mé knihovny nehodí.
6) V kterou denní či roční dobu nejvíc píšeš a máš při psaní nějaký obvyklý rituál?
Denní ani roční doba není rozhodující. nejlepší je skutečně, když se mihne múza. Přinucením to jde špatně a je to znát. Mám zlozvyk, že při psaní něco jím, nějakou drobnou dobrůtku. Ještě že píšu málo, byl bych jinak tlustý jako koule.
7) Představ si, že budeš jmenován ministrem kultury. Co bys udělal jako svůj první krok?
Snažil bych se z toho hororového snu rychle probudit.