Výroční zpráva o činnosti Literárního spolku Jičín za rok 2002. Zpracoval Václav Franc.Jaký byl právě končící se rok z pohledu literárního spolku při MK v Jičíně? Stejnou otázku jsem si pokládal před dvanácti měsíci na stránkách KOBRY. Asi se budu opakovat, když řeknu, že rok 2002 byl v mnohém zlomový a nový.
Řekl bych, že LIS přestal být pouze dobrovolným spolkem, udělal své první kroky organizovanosti, částečně donucen okolnostmi, resp. nárůstem počtu členů. Změnila se kvalita, organizační kvalita. Rok 2002 byl především organizačně diskusním, ani jsem netušil kolik debat vyvolám svojí poznámkou o tom, že se ve spolku něco chystá (viz KOBRA 12/2001), že je třeba zamyslet se na tím, jestli se budeme dělit na mladé-starší, básníky – prozaiky apod. Dalším stimulem změn byla i předvánoční schůzka v prosinci 2001, kdy především Lukáš Baborák ( bohužel v průběhu roku nás opustil), řekl něco v tom smyslu, že mu připadá, že skáčeme od tématu a nezabýváme se důsledně literaturou a jeho problémy mobilních telefonu a jejich operátorů příliš nezajímají. To byl start, možná už pod povrchem byly i jiné problémy, ale jaksi dozrávaly a čekaly na příhodnou chvíli.
A pak jsme diskutovali, řada z nás přivítala tyto změny, schůzky se staly podle některých zajímavější, lépe využité, přínosnější, ale až přes předprázdninovou e-mailovou přestřelku (viz KOBRA 8/2002), nepřinesly žádné konkrétní plody. Na říjnové schůzce jsme nakonec přistoupili k potřebě psát ze schůzek zápisy a z těch dalších opatření je z těch důležitějších nutnost větší organizovanosti, nelze aby lidé do spolku chodili jak se jim zachce, z toho plynoucí i členské příspěvky (podle mého názoru by chtěly pevná pravidla). Tak tedy do roku stávajícího budeme vstupovat organizovaněji ne jako stádo, jak nám často říkávali na vojně nebo ve škole. Dejme tomu, že bylo potřeba zamést si před vlastním prahem a uvidíme, jak to bude klapat.
A teď se rozhlížím po dalších pozitivech v roce 2002. Uspořádali jsme setkání na Prochorově chalupě (kladně přivítáno, žádáno repete), účastnili jsme se přestavení spolku na VOKOPIŠTĚTI (Prochor, Jebavá, Žantovský), prezentovali jsme LIS na soutěžích a literárních akcích (Havl. Brod, Broumov, Varnsdorf, Mělník), vyprávěli jsme pohádky u kašny v rámci festivalu Jičín – město pohádky, získali jsme úspěchy na literárních soutěžích (Bezdružice- Prochor, Franc, Mělník – Vydra, Řehečská slepice – Zákoutská). Během roku jsme zlepšili informovanost díky velkému napojení členů na internet, přišly mezi nás nové tváře (Jindra, Novotná, Vrbová?), pokračuje vydávání KOBRY, PROCHOROVIN, nově od podzimu i ČAJE.
Ale… dovolím si dloubnout, jsme literární spolek, takže … kolik jsme uspořádali prezentací vlastní tvorby (jednu v březnu v Jičíně), kolik vydali vlastních sbírek (edice Profily vyšla naprázdno, o další pokusy Žena, růže, píseň, kost atd. nebyl zájem) (?), kolik jsme pozvali zajímavých lidí, autorů na naše schůzky(?). Mám tak trochu pocit, že jsme zahleděni do sebe, dělá nám to dobře dělat spolek pro spolek, ale já si nedám pokoj a říkám, že je potřeba se prezentovat (Ano byly tu pokusy- Prochor – čtení v zahraničí, na Slovensku). Doufám, že se řada z nich podaří realizovat v příštím roce, ale přál bych LISu, aby v příštím roce vyřešil dětské organizační nemoci s vlastní strukturou a konečně se vypravil jako ona Babeta v písni Suchého a Šlitra do světa. Jsme totiž spolek literární a ten by o sobě měl dát občas vědět, jinak bych musel na některé příští schůzce navrhnout přejmenování na ŠuS, šuplíkový spolek, a to, doufám, nikdo z nás nechce … tak tedy hned na Nový rok napište alespoň jednu stránku zajímavého textu, neboť (neodpustím si připomenout) Jak na Nový rok …
Zajímavé události:
– Dopis od ministra kultury Pavla Dostála ze dne 11. ledna 2002
– Autorské čtení 6.března 2002 v Jičíně
– Francova pohádka v knize Česká rodinná pohádka (nakladatelství Aleš Skřivan mladší)
– Recenze almanachu Vladimír Píša
– Čtení v rámci Šrámkovy sobotky (Vydra a Procházka)
– Pohádky u kašny
– Stmeláč u Prochora
– Čaj
V edici Profily nevyšel v roce 2002 žádný titul.
V edici Dětem nevyšel v roce 2002 žádný titul.
V edici Historie vyšla brožurka:
– Václav Franc: LIS 2001
Noví členové:
ING. JOSEF JINDRA (1934),
Žije v Sobotce, nyní již v důchodu, ale dříve pracoval jako chemik v Monokrystalu Turnov. Zajímá se o kulturu a vlastním nákladem vydal v roce 1998 v nakladatelství Omikron-NV, s.r.o. sbírku poezie Střídavě oblačno. Jak sám říká, píše více poezii, ale lépe prózu.
DRAGA ZLATNÍKOVÁ
Bývalá pracovnice referátu kultury Okresního úřadu v Jičíně, básnířka a v poslední době hlavně překladatelka. Její tvorba a první sbírka z počátku 90. let Opožděná chůze v duze je většině členů dostatečně známá, v současné době především překládá poezii belgické autorky Barbary Flamandové (přišla na jednu schůzku).
ING. JARMILA NOVOTNÁ (1956)
Žije v Holíně, která píše kratší prozaické útvary. Nechává se inspirovat vlastními prožitými životními situacemi, které se snaží humornou formou a s nadhledem zaznamenávat. Dosud nikde nepublikovala, pro okruh svých přátel a známých vydala vlastním nákladem několik desítek výtisků knížečky líčících prožitky její rodiny.
Pochází z Nového Jičína, do našeho kraje přišla v posledních letech, bydlela nejprve ve Valdově na Novopacku a následně se přestěhovala do Holína, kde má s manželem auditorskou firmu.
HANA VRBOVÁ
Pracovala 15 let jako redaktorka odborného časopisu Architekt a do Jičína se přistěhovala na podzim 2001. Dosud nepublikovala, pokud pochopitelně nepočítáme odborné články. Píše fejetony, kratší prózy a občas i poezii (přišla na jednu schůzku).
Zemřeli:
V pondělí 22. dubna 2002 zemřela ve věku 65 let zakladatelka literárního kroužku při MěK v Jičíně, kronikářka města, obdivovatelka kultury, profesorka Střední průmyslové školy, regionální autorka paní Jana Hofmanová. Poslední rozloučení se konalo v jičínské smuteční síni v sobotu 27. dubna 2002.
V pondělí 5. srpna 2002 se konalo poslední rozloučení s MUDr. Vladimírem Krátkým, lékařem a člověkem, který úspěšně působil v celé řadě lidských činností. Jednou z jeho lásek byla i literatura. Dr.Krátký sice nebyl oficiálně členem našeho, tehdy ještě, literárního kroužku, ale jako externí autor přispěl do prvního almanachu Pod Valdickou branou pěti sonety.
V úvodním představení tehdy v roce 1992 je o něm napsáno, že nepublikoval asi půl šuplíku beletrie. Několikrát jsem si v duchu říkal, že by bylo zajímavé pozvat pana doktora mezi nás po letech, přečíst si o čem přemýšlí primář interního oddělení, jak nahlíží na svět farář Československé církve evangelické. Bohužel již nestihnu uskutečnit svoje plány, stejně tak jako nestihne dokončit řadu rozdělaných věcí náš bývalý kolega-literát, smrt byla rychlejší, a tak ve věku 66 let MUDr. Vladimír Krátký odešel navždy.
Články o literárním spolku v regionálním tisku v roce 2002:
– Václav Franc: Literáti v knihovně představí almanach, Nové Noviny, 22. února 2002
– Ilona Jalovecká : Nejkrásnější pocit autora je u psacího stroje, Noviny Jičínska, 8. března
– Franc Václav: Autorské čtení v knihovně, Nové Noviny, 15. března
– Martin Žantovský: Odhalovali se při čtení, pojizerské listy, 20. března
– Pavel Vydra: LIS hýří aktivitou, Pojizerské listy, 25. září
– Pavel Vydra: LIS nabízí Čaj, Pojizerské listy, 23. října
– bez udání autora (podle Václava France): Literární spolek při Městské knihovně v Jičíně – LIS, noviny Dobrý den, říjen 2002
– Václav Franc: Dny poezie v Broumově a LIS, Nové Noviny, 1.listopad
– Pavel Vydra : Předposlední schůzka LISu, Pojizerské listy, 27. listopadu 2002
– Václav Franc: LIStování rokem 2002, Nové Noviny, 20. prosince 2002
Úspěchy na soutěžích:
1. cena:
– Bohumír Procházka: Pocta Kryštofu Harantovi (volná kategorie- próza Topoly)
2. cena:
– Zlata Zákoutská: Řehečská slepice, kategorie Život kolem nás (próza)
– Pavel Vydra: Mělnický Pegas (poezie)
3. cena:
– Václav Franc: Pocta Kryštofu Harantovi (volná kategorie – poezie)
Čestné uznání:
– Pavel Vydra: Já člověk sídlištní (Praha – Řepy, KC Průhon), poezie
Modré z nebe:
– Bohumír Procházka: Literární cena Fridricha Nietzeho (Praha), esej
(nominováni byli dále Zlata Zákoutská a Lukáš Baborák)