V seriálu Sedm pádných (pádových) otázek představujeme Moniku Eberlovou.
1) Jaká jsi byla v dětství čtenářka a co jsi četla?
Naučit se číst byl pro mě objev velmi užitečný, neboť jsem mohla konečně sama číst všechny dostupné knížky, aniž bych kohokoliv obtěžovala, aby mi předčítal (stejně u toho taťka většinou usnul dřív než já). Můj svět byly Andersenovy pohádky, pohádky Boženy Němcové a spousta dalších pohádek z nejrůznějších koutů světa. Později foglarovky a všechno možné o válce a historii.
2) Kdy jsi poprvé zkusila napsat báseň či text a co to bylo?
Mým prvním pokusem byla určitě pohádka (měla jsem moře inspirace z předčtených knih a ta musela ven) a bylo to ve chvíli, kdy jsem se naučila psát.
3) Jaké byly první literární úspěchy?
Soudím, že pořád lepší než ty současné, neboť v dětství mi kdesi otiskli pohádku a na střední škole jsem byla třetí v jakési okresní soutěži poezie na téma drogy, závislost, alkohol.
4) Čeho bys chtěla v literatuře dosáhnout?
Napsat knihu, podle níž by se natočil film, nebo scénář k filmu nebo třeba otextovat muzikál, jako se to v současné době daří jedné mé kolegyni, nebo něco ouplně jiného, to přinese čas a nebo taky ne.
5) Máš jako čtenářka a autorka svoje literární vzory?
Četla jsem knihy, které ve mně zanechaly hlubokou stopu, ale že bych měla nějaký literární vzor, to se říci nedá. Možná by to mohl být ten, jehož knihu budu schopna přečíst alespoň dvakrát.
6) V kterou denní či roční dobu nejvíc píšeš a máš při psaní nějaký obvyklý rituál?
Rituály netrpím, asi nejvíc píšu na podzim a v zimě. Oteplí-li se a sluníčko svítí, nemohu zůstat sedět v klidu, mám spoustu jiných aktivit. Ale podzim či zima je ten správný čas na rozjímání a psaní. Denní doba je odvislá od nálady.
7) Představ si, že budeš jmenována ministryní kultury. Co bys udělala jako svůj první krok?
Asi bych si po příchodu do kanceláře uvařila teplý čaj, možná rozbalila buchty od mamky a pozvolna se začala seznamovat s reálným stavem resortu.