V seriálu Sedm pádných (pádových) otázek představujeme Bohumíra Procházku.
1) Jaký jsi byl v dětství čtenář a co jsi četl?
To bylo úžasné. My se dokonce kamarádili skrze knihy. Vzájemně si dávali tipy, půjčovali si. A když jsme nějakého autora objevili, tak jsme ho dle možnosti „sjeli“ celého. Akorát jsem měl jako komunistické dítě zapovězené májovky. Protože tátovi říkali na nějakém školení, jak je to škodlivé a že ten May o tý Americe píše, a ve skutečnosti tam nikdy nebyl.
2) Kdy jsi poprvé zkusil napsat báseň či text a co to bylo?
To si pamatuju přesně. Sestra si večer vzpomněla, že mají mít básničku a umět ji. K říjnové revoluci. Takovou ani komunistický otec neměl. Tak jsem ji napsal. Paničelka nepoznala, že to nenapsal Ivan Skála. To bylo moje první a poslední poetické vítězství.
3) Jaké byly první literární úspěchy?
Viz výše. Za první prozaický úspěch považuji, když o mé povídce o lesbičkách v ich formě tvrdil Pecháček, že nevěří, že to psal chlap.
4) Čeho bys chtěl v literatuře dosáhnout?
To už zformuloval krásně Seifert. Aby mladé dívky kromě básní milovaly i jejich autory. Akorát bych to rozšířil i na prózu.
5) Máš jako čtenář a autor svoje literární vzory?
Mým literárním vzorem je univerzální spisovatel z Podkrkonoší. Jmenuje se Václav Franc.
6) V kterou denní či roční dobu nejvíc píšeš a máš při psaní nějaký obvyklý rituál?
Nejraději píšu ráno a na podzim. Ráno proto, že v protějším okně, na které koukám od počítače, pohybuje se dívka a nestahuje si záclony. Na podzim proto, že je dlouho tma a ona se tam bez těch záclon pohybuje dlouho.
Nejvíc článků napíšu, když se na někoho naštvu a o tom pak píšu. Takže tím rituálem je, že při vaření čaje se musím naštvat. Nasírání nedělá mi při mé povaze potíže.
7) Představ si, že budeš jmenován ministrem kultury. Co bys udělal jako svůj první krok?
To si představit nedovedu. Ale abych Ti udělal radost:
A, povolal bych DV jako svou sekretářku
B, vyhodil bych Milana Knížáka z NG
C, nakladatelství Petra bych pod pohrůžkou odebrání licence donutil, aby přestalo vydávat díla známé jičínské autorky
D, vyhodil bych některé úřednice z některých úřadů…
Naštěstí jsi chtěl jen první krok. Nemáš se na takové voloviny ptát.