V seriálu Sedm pádných (pádových) otázek představujeme Martina Žantovského.
1) Jaký jsi byl v dětství čtenář a co jsi četl?
Pravděpodobně to byly Čtyřlístky, což bylo v té době velmi atraktivní kreslené periodikum, vydávané vydavatelstvím Panorama, a také tomu odpovídala jeho pořizovací cena: tehdy celých 7 Kčs (v době, kdy Mateřídouška či Sluníčko stály kolem jedné koruny)! Pokud se dobře pamatuji, nikdy mě příliš neoslovovaly knihy s dobrodružnou tematikou, a tak jsem raději četl spíše ty civilnější; dodnes si vzpomínám např. na Kluci, holky a Stodůlky. Až budu mít čas, rád bych si to přečetl znovu. Těším se na důchod.
2) Kdy jsi poprvé zkusil napsat báseň či text a co to bylo?
Já se domnívám, že prvním tvůrčím výsledkem nebyl počin ani tak literární, jako spíše v oboru možná i příbuzném: třídní časopis na základní škole.
3) Jaké byly první literární úspěchy?
Prvním předpokladem literárního úspěchu bylo zvládnutí slabikáře v první třídě ZŠ (Táta dělá mámě Emu. Ó jé, ta se má… To je maso!).
4) Čeho bys chtěl v literatuře dosáhnout?
Chtěl bych se především stát starobním důchodcem, abych mohl brzy ráno vstávat, rozesílat o páté elektronickou poštu, nakupovat hnědou barvu v drogerii a poslat manželku do Anglie, zatímco sám se kochat pohledy z okna na hrající si předškolní děti, nejlépe druhého (případně třetího) pohlaví.
5) Máš jako čtenář a autor svoje literární vzory?
Pravděpodobně ne, i když člověk nikdy neví… (Viz předchozí odpověď…)
6) V kterou denní či roční dobu nejvíc píšeš a máš při psaní nějaký obvyklý rituál?
Píšu maximálně v noci, páč jednoduše jindy nemám čas. Páč už nemám čas ani v noci, nepíšu. Jediné, co zůstalo, je ten rituál: obětuji (nedokonavý tvar) na oltář svůj veškerý volný čas.
7) Představ si, že budeš jmenován ministrem kultury. Co bys udělal jako svůj první krok?
Pravděpodobně bych nejprve poděkoval tomu, kdo mě do té funkce dostal, páč to nemůže být samo sebou. To až jeden žasne, co jsou schopni někteří lidé udělat z lásky… No a pak…, mám pocit, že bych měl hodně kamarádů. Po sedmi letech návrat ODA do vlády, to je příjemné zjištění…
Upozornění:
Dovoluji si vás upozornit na chybnou informaci, kterou jste uvedl v rozhovoru „Lis pod lupou aneb sedm pádných (či pádových) otázek“ zveřejněném jednak v Kulturním občasníku regionálních autorů KOBRA a také v publikaci 15 let LISu (nyní již i na webových stránkách www.kobra.zde.cz). Na otázku „Jaký jsi byl v dětství čtenář a co jsi četl“ jste odpověděl, cituji: „Pravděpodobně to byly Čtyřlístky, což bylo v té době velmi atraktivní kreslené periodikum, vydávané vydavatelstvím Panorama (…)“. Tento údaj je však zcela zavádějící a neodpovídající realitě. Ve skutečnosti neměl Čtyřlístek prvních dvacet let své existence (tedy po dobu, kdy byl vydáván nakladatelstvím Orbis a posléze Panorama) status periodického časopisu, vycházel pouze devětkrát do roka a proto nemusel být schvalován orgány ministerstva kultury, jak uvádí grafik Čtyřlístku Jan Endrýs: „Nikdo scénáře nečetl, byli jsme oddělení mezi užitou grafikou a knižní redakcí a vše nám procházelo, jediný schvalovací orgán představovala výtvarná komise, takže se občas objevily výhrady ohledně umělecké nedostatečnosti. Ač byl komiks nevítaným produktem, strana neměla zájem zastavit časopis, který vydělával jejímu nakladatelství obrovské peníze.“ Nakladatelství Orbis (zaměřené na merkantilní tiskoviny) ani nakladatelství politické literatury Panorama nemělo možnost vydávat periodické tiskoviny. Z tohoto důvodu bylo také použito označení „Knihovnička Čtyřlístek“ jako název ediční řady samostatných neperiodických publikací. Čtyřlístek se oficálně stává periodikem až po vzniku Vydavatelství Čtyřlístek v roce 1990.
Jozev dŘevník Borovský