Námětem dnešního zamyšlení je úryvek z hodnocení porotce Rudolfa Matyse na literární soutěži Šrámkova Sobotka, kde píše: „…někteří, jak jsme zjistili, posílají dokonce tytéž příspěvky ,rukama nohama‘ i do několika básnických soutěží najednou, to by ovšem zase rozhodně dělat neměli!“
Dost dobře nechápu, o co panu porotci jde?Je pravdou, že řada soutěží má větu o tom, že práce nesmí být posílána na jiné soutěže v pravidlech, ale stejně dost dobře nechápu proč? Možná je to proto, aby autor grafoman neobtěžoval. Domnívám se, že skutečně na soutěže posílá příspěvky řada lidí, kteří nemají mnoho nadějí na úspěch, což porotu obtěžuje, ale kam se potom podělo ono coubertenovské „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!“ A opět musím napsat něco o podhoubí pro další kulturní akce, kdy se z neúspěšných autorů stávají čtenáři a posluchači poezie a prózy, návštěvníci divadel, ale to jsem odbočil.
Nebo je důvodem něco jiného? Třeba když příspěvek propadne u jedné poroty, u druhé získá ocenění! Není to právě strach porotců, že nepoznají opravdovou kvalitu? A skutečně se to stává (mně opakovaně). Zatímco třeba na Sobotce jsem v hodnocení našel slova spíše záporná, pro stejnou práci měli jinde pochopení a dokonce ji i ocenili. Nakonec na tom není nic zvláštního, i porotci jsou lidé, ale … podle mého názoru nikdo nemůže brát autorovi tuto možnost, nakonec kdo je schopen uhlídat do jaké soutěže, kdo co posílá?
Na nedávné akci jsem se bavil s jednou kolegyní, která zasedá v porotě poetické soutěže. Mezi oceněnými byla práce autora ze západních Čech, většina porotců doporučila ocenění. Jen tato porotkyně měla podezření, že jsou zaslané verše povědomé. Sáhla do knihovny a z autora navrženého na ocenění byl rázem podvodník, který si dal práci a trošku přepracoval básně Václava Hraběte. Ale mohlo se klidně stát, že tyto verše by i propadly!
A tak skutečně budu dál posílat stejné práce do více soutěží, neboť tím nikomu neubližuji, jenom se dozvídám více názorů na svou práci. Mně osobně se taky třeba nelíbí věci, které jsou v dnešní době na prvních místech žebříčků, ale třeba se pletu a jde o opravdovou kvalitu o níž rozhodne čas a zájem čtenářů. Kdo ví, jak by dopadla Božena Němcová, kdyby poslala do nějaké literární soutěže svoji Babičku? Možná by na jedné soutěži propadla a protože by v rámci regulí nemohla práci poslat jinam, tak by ji možná četla doma dětem před spaním a naše literatura by byla o jeden skvost chudší.
Ne, opravdu nechci tvrdit, že co soutěžní práce to skvost, z toho mě nepodezírejte, ale opět si vzpomenu na onoho soutěžícího kdysi v Havlíčkově Brodě. Když přebíral ocenění (1.cenu v anonymní soutěži, kterou obeslalo asi 150 autorů), říkal: „Poslal jsem to do soutěže v Praze a tam mně porotce řekl, abych ty blbosti vyhodil a dělal něco smysluplnějšího!“
VáclaV