Německý autor (romány Gordický uzel, Selbův podvod, Selbova stravedlnost), napsal v roce 1995 nový román Předčítač. Je to příběh osudové lásky mladého chlapce a zkušené ženy, která za 2.světové války působila jako dozorkyně koncentračního tábora. Román se odehrává ve třech časových rovinách, v té první se mladý chlapec zamiluje do zralé ženy, v druhé již jako mladý student práv se účastní jako pozorovatel procesu s dozorkyněmi koncentračního tábora, ve třetí potom přichází rozřešení po letech i s překvapivým zjištěním autora, právníka v nejlepších letech.Právě senzační odhalení společně s otázkami o vině či nevině za 2.světové války dělají z Předčítače něco víc, než jen milostný románek. Autor je stručný (asi 200 stran) a v mnohém připomíná třeba Styronovu Sofiinu volbu, což také sám uvádí na straně 143. Zajímavé je i vyrovnávání se s minulostí z pohledu nové generace, která na generaci svých rodičů a prarodičů pohlíží s výčitkami: Proč vlastně dopustili válku? Proč tolerovali všechny zločiny?
Charakteristická je právě věta ze strany 161: „Jak mohli ti, kteří se nacistických zločinů buď dopouštěli, nebo jim přihlíželi, přehlíželi je či mezi sebou zločince po roce 1945 tolerovali, a možná dokonce akceptovali, chtít něco vykládat svým dětem?“
Román se čte jedním dechem a domnívám se, že i u nás mu bude věnována značná pozornost jako v mnoha zemích v Evropě a zámoří, kde dosud vyšel. Děkuji Janě Benešové, že mě na tuto knihu upozornila, stojí za přečtení.
Václav Franc