Znáte Petra Šabacha? Já ho neznala do minulého týdne. To se mi dostaly do ruky jeho OPILÉ BANÁNY, malá, středně silná knížka od vydavatelství PASEKA. O autorovi jako takovém tu zmínka není, takže vám toho o něm moc neřeknu, ale důležitější je obsah toho, co předkládá čtenáři.Myslím, že ten, kdo prahne po hovorovém jazyce a skutečně odlehčené literatuře, u které nemusí přemýšlet a jen si odpočinout a pobavit se, jistě si přijde v tomto případě na své. Vyprávění studenta o svém životě a svých kamarádech a trampotách, které společně dennodenně zaznívají, nám autor podal skutečně originální formou, při které, aspoň podle mého názoru, každé srdíčko zaplesá. Mně osobně se udělalo tak hezky na duši, když jsem se začítala do dalších řádků a úplně jsem odstavila všední problémy a nechala se vtáhnout do jejich bezstarostnosti, chvílemi i naivity, ale často do zdařile promyšlených akcí.
Nechť každý posoudí podle malého úryvečku:
„Lehnul jsem si do postele a šeptal si nahlas: Copak je tohle za pohádku? Jakpak tohle skončí? Proč sou lidi takový? Proč už můj spolužák Kafka nemá ani jeden vlastní zub? Víte proč? Protože jeho rodiče léta šetřili na auto a místo svačin mu dávali do pytlíčku kostkovej cukr. No a teď se teda dočkali. Maj auto, a když jedou na vejlet, tak se všichni smějou, jak pěkně jim to vyšlo. A vzádu se směje i mladej Kafka. Sedí tam jako idiot a bezzubě se tlemí všemu, že vůbec ničemu nerozumí …“
Stačí. No a teď je na vás, jestli se do toho pustíte nebo ne. Takže, zase někdy příště…
Renáta Šťastná