K dnešnímu zamyšlení, ve kterém se vracím ještě k Šrámkově Sobotce, mě přivedl pohled na klesající počet prací ve třetí, tzv. historicko-vědní, kategorii. Zatímco ještě v roce 1999 poslali soutěžící 11 prací a na přibližně stejné úrovni se počet udržel i v následujících dvou letech (2000: 10, 2001: 11), následně dochází k prudkému úbytku.V roce 2002 již jen pět prací, v roce 2003 a 2004 tři práce a letos rekordní dvě! Jestli to takhle půjde dál, třetí kategorie zajde na úbytě! Pořadatelům to možná vadit nebude, snad si i oddechnou, ale ubude prací regionálních, které by jinak nevznikly?
Nevím a nejsem si tak docela jist. Je pravdou, že třetí kategorie byla v posledních ročnících brána spíše jako trpěné nutné zlo. Macešsky se k ní chovali i vyhlašovatelé při závěrečném programu, mnohdy nezaznělo ani za jakou práci oceněný autor cenu či čestné uznání získává. Své sehrává i skutečnost, že s věkovým omezením soutěže ve dvou kategoriích ubývají zájemci o kategorii třetí, starší autoři prostě rezignují. Dříve byla tato kategorie obsazována i diplomovými pracemi studentů, ale i těch nějak ubylo. Takže co dál s kategorií, které se zúčastní jeden autor?
Zrušit?! Možná. Oni totiž nadšenci zajímající se o regionální historii nepíší svoje práce pro soutěže. Je to jejich koníček a ocenění v soutěži určitým typem bonusu. Skutečným oceněním by potom bylo, kdyby se ony práce, alespoň ty oceněné, dostaly ke čtenářům. Jinak to vlastně nemá ani cenu. Jenže tady se budu opakovat, co říci, když práce Jany Hofmanové o literární historii Jičína skončí v archivu ( naštěstí vyšla na počátku 90. let 20. století na pokračování v regionálním týdeníku Český ráj). Veškerá práce přijde vniveč. A přitom přináší tolik potřebných informací, konkrétních údajů, které by mohly přitáhnout zájem školáků o literaturu a kulturu vůbec. Je sice hezké, když se přednáší např. o Josefu Kajetánu Tylovi, ale ještě zajímavější je, když se může ukázat, že pobýval na Jičínsku, má zde pamětní desku (bohužel na špatném domě, ale kolik lidí o tom vlastně ví?) nebo jak je to se vztahem Jaroslava Seiferta k Jičínsku, kde pobýval Karel Hynek Mácha v našem kraji atp.
Vím, že ne každá práce má naději na větší čtenářskou obec, ale přesto je škoda, že rukopisy končí svoji pouť v lepším případě na regálech archivů. Určitou naději můžou poskytnout regionální časopisy, ale ty mají svých problémů dost a otiskování na pokračování není zrovna ideálním řešením. Další možností je dneska internet. Co kdyby pořadatelé požádali autory o svolení a umístili na svých stránkách ukázky prací, resp. kontakt na autory, takže by zájemci o celou práci mohli autora kontaktovat? Jenže … ani tato možnost není zřejmě to pravé ořechové, neboť na stránkách pořadatele Šrámkovy Sobotky není ještě dnes k dispozici např. avizovaný sborník vítězných prací z letošního ročníku.
Často čtu při nejrůznějších příležitostech, jak je důležité znát svou historii, jenže mám pocit, že je to spíše „klišé“. Proč se potom chováme třeba k regionálním historikům tak macešsky?
No nic, těším se, že v některém z dalších ročníků Sobotky se jako jediný účastník 3.kategorie stanu i jejím vítězem! Co vy na to, pořadatelé?
VáclaV