Stává se pomalu tradicí, že se autoři nejrůznějších věkových kategorií utíkají schovat do svého idylicky bezstarostného mládí. Na Polabském knižním veletrhu jsem se sešel s autorem Janem Řehounkem, který celý svůj dosavadní život (a už oslavil Abrhámoviny) prožil v Nymburce. A protože se pohybuje v krajině, kde přebýval i Bohumír Hrabal, i on pochytil hodně z pábitelského postřehu dění.Ve své knize, kde vystupuje jako mladší brácha velkýho Ventila, tedy malej Ventil, dokazuje znalost prostředí a lásku k Nymburku, rodnému kraji na přelomu 50. a 60. let 20.století.
Při čtení knihy jsem si připadal, jako kdybych společně s partou kluků chodil do školy, točil se na řetízáku, hrál loutkové divadlo, dopadl zloděje bot, hrál fotbal, jezdil na kole, recitoval, fotografoval, choval rybičky a nakonec zmoudřel, alespoň v očích otce Ventila, když pronesl slavnou větu: „Mamino, myslím, že náš kluk právě dostal rozum!“
Při čtení jsem tak trochu porovnával třeba s Poláčkem a jeho Bylo nás pět. I zde je parta kluků, Brďa, Baborda, Vaňous, Skořápka, Ferďásek, Prcek a řada dalších kluků, ale tohle vyprávění se nemohlo odehrát nikde jinde, než právě v Nymburce.
Řehounek píše věcně, stručně, ale přesně se trefuje do detailu, a tak jeho stručná knížka zatáhne čtenáře do děje, nechá jej zavzpomínat na řadu dějů třeba i z vlastního dětství. V jeho podání opět ožívají drobné figurky města, každá zapomenutá ulička dostává příchuť tajuplnosti. Líbí se mně stručné citace plně vracející do doby, kdy se příběhy odehrály ( např. : zarostlej jako Ezau, na auto se vyserte, hlavně zdraví! Neblbni, dyť čuměj lidi!).
Děj je řazen do jednotlivých krátkých kapitol, nemá tedy ústřední linii, ale vrcholí právě oním zmoudřením ústřední postavy.
Všem zájemcům doporučuji, aby se s autorem vrátili o několik desítek let zpět, aby zaklepali na dveře bytu ve třetím patře a vstoupili do tajemství světa, z něhož je výhled nejen na dvůr a do sousedních zahrad mezi činžáky, ale i do autorovy duše, plné smyslu pro humor, čest a klukovská dobrodružství.
Nezapomeňte si všimnout, že pod vizitkou na dveřích je vyryto do emailu slovo: VENTIL.
Václav Franc