Kdo by neznal jméno Karla Havlíčka, neohroženého bojovníka za zájmy českého národa, autora Krále Lávry, Tyrolských elegií, epigramů a Křestu svatého Vladimíra, brixenského vyhnance a mučedníka. Jistě jste se i vy jako dítka školou povinná učili ukázky z jeho slavných děl a podléhali všem mýtům a legendám, které se kolem tohoto bezpochyby velikána české literatury a žurnalistiky nashromáždily.Jak to bylo ale doopravdy? O životě a díle K.H.Borovského vyšla řada knih, zejména po roce 1989 se s nimi doslova roztrhl pytel, ale knížka PhDr.Michaela Borovičky mně připadá nejvěrohodnější a stojí za přečtení. Dozvíte se o řadě zajímavostí, např. vztahu Havlíčka k carskému Rusku a jeho rozchodu s panslavistickými myšlenkami, poznáte Havlíčka jako autora politického programu austroslavismu, jako vydavatele Národních listů a Slovana, nadaného obhájce a jeho názory na církve. Autor si všímá jeho životních lásek, nemoci manželky Julie i nelehkého osudu „dcery národa“ Zdenky Havlíčkové. A především si klade otázku zda byl Brixen pro Havlíčka „žalářem“ nebo „rekreací“, jak se někdy přou oba mezní tábory vědců?
Na tyto všechny otázky autor hledá pravdivou odpověď a jak to už bývá, na každém šprochu pravdy trochu. Myslím si, že pravdivý pohled na protirakouského rebela Havlíčka, bez nánosu sentimentu a patosu, může jedině přispět k tomu, abychom ještě lépe pochopili, co Karel Havlíček Borovský udělal pro českou věc v nelehkých letech postrevolučních na přelomu poloviny 19.století.
Pro Jičín je potom potěšující, že autor cituje z díla Karla Kazbundy, rodáka z Jičína (nar.1888), který se Havlíčkem podrobně zabýval. Karel Kazbunda zemřel v roce 1982 a zanechal v pozůstalosti bezmála dva tisíce rukopisných stran, nyní uložených v Archivu Národního muzea, ve které shromáždil velké množství informací dosud nepublikovaných. Takže kdo ví, co se ještě o životě a díle K.H.Borovského dozvíme?
Václav Franc