Možná symbolicky jsem v měsíci, kdy přijedou slovenští přátelé, sáhnul po knize slovenského autora. Ladislav Mňačko již nežije (zemřel v roce 1994), ale v Čechách je stále známý především díky zfilmovanému románu Smrt si říká Engelchen či filosofickým příběhem vztahu člověka k moci Jak chutná moc. Kniha, kterou vám představím, Někdo mě chce zabít, je vlastně podobně laděným příběhem, je to také filosofický rozbor člověka, jak těžké je zabít a jaké pohnutky k tomu jednu lidskou bytost vedou.Hlavní hrdina románu, úspěšný muž ve vyšším postavení, se začíná strachovat o svoji pozici, pronásleduje jej smích v telefonu, výjevy na zahradě a celá řada indicií, vedoucích k přesvědčení, že jej někdo chce zabít. Jenže kdo? Hrdina hledá ve svém okolí a zjišťuje, že vlastně každý má důvod jej nenávidět nebo se ho prostě zbavit. Do podezření přijde i manželka, jejich vztah vyústí v rozvod. Z úspěšného muže se stává podezíravá bytost, hledající záchranu u lékaře – psychiatra. Po problémech v obchodní společnosti, v jejímž stojí čele, přichází o místo a řešení vidí v útěku na malý ostrůvek. Závěr románu vyústí v nečekané rozuzlení, kdy si hlavní hrdina pokládá otázku: Buď já nebo oni! A začíná jednat.
Mňačko je důsledný v rozborech a soudech, ale především se v románu zamýšlí nad řadou problémů, které přináší současná společnost. Například je to otázka umění, cituji : … Všechno je možné, všechno je vítané, všechno je dovoleno, všechno co je “jiné”, co je “nové”, co aspoň na chvilku zažene nudu a pocit nesmyslnosti! Na vernisážích chodí lidé kolem prázdných ránů a jsou celí bez sebe nadšením, ach, konečně malíř, který namaloval nic. Nahá pianistka, to je úspěch!
A pokud si přečtete další pasáž z Mňačkovy knihy, divíte se, že nebyla napsána nedávno v souvislosti s teroristickými útoky, ale již před více než desetiletím: … zločin se stává stále účinnějším prostředkem v politickém boji extrémistických hnutí. Pumové atentáty, únosy letadel, odstřelování politických odpůrců, únos prominentních osobností, vražda, vydírání, vzkvétající obchod se zbraněmi a drogami, sociální teror, loupež, podvod – tohle všechno, co je z klasických dob kriminalistiky známo jako asociální zločiny, se dnes používá v politickém boji o moc. Už neexistuje žádné tabu, všechno se smí ve jménu idejí, ve jménu moci a dokonce i ve jménu pokroku, míru a svobody. Jak potom taková svoboda vypadá ve skutečnosti, když se ve velkých městech těch nejsvobodnějších zemí na světě musí bát žena vyjít večer na ulici … půjde-li to takhle dál, budeme se pokaždé, když budeme muset vyjít ven, plížit ve stínu až po zuby ozbrojeni a budeme střílet a házet granáty nebo bomby na všechno, co se před námi pohne? Kdo vystřelí první, ten přežije.
Mňačkův román rozhodně stojí za přečtení a trochu přemýšlení.
Václav Franc