Radoslav Nenadál je znám především jako překladatel anglo-americké literatury. Poprvé jsem se s tímto jménem setkal při četbě Sopiiny volby od Wiliama Styrona, ale netušil jsem, že Nenadál je také povídkářem. Dosud vydal 12 povídkových knih a já měl tu možnost sáhnout po jedné z jeho zatím posledních, která má Máchovský titul Viléme, Hynku, Kubelková…Celý soubor obsahuje pět povídek a prakticky všechny jsou aktuální, poutavě odvyprávěné, vystavěné poctivým jazykem a mohu tuto knihu všem zájemcům vřele doporučit.
V první povídce Dům U zlatého jablka před námi popisuje mladý hrdina (homosexuál) svůj prazvláštní vztah k dívce (prostitutce). Vztah –„lásku – nelásku“- zcela určitě ne v tom fyzickém slova smyslu, je to spíše vztah staršího bratra k sestře. Příběh je okořeněn o postřehy mladíka, který si svoje zážitky píše do vlastního literárního díla a je jím prokládán vlastní děj.
Povídka Do panského stavu je o vztahu matky a dcery. Matka chce vidět dceru na slavným pódiích jako operní pěvkyni, udělá pro ni první a poslední, sežene domácího mladého učitele, aby nakonec prožila zklamání (přistihne dceru a učitele při orálních praktikách) nejen v neúspěchu v dceřině vystoupení v televizní pěvecké soutěži.
Třetí, podle mého názoru nejlepší povídka ( je podle ní pojmenována celá kniha) – Hynku, Viléme, Kubelková … vypráví o přípravě nového muzikálu Máj, ve kterém má jednu z hlavních rolí hrát kdysi slavná a dnes již padesátiletá zapomenutá herečka Kubelková ( dříve hlavní postava seriálu Broňa z Karlína). Povídka vlastně vypráví o tom, jak se dělá „šoubysnys“, co je potřeba k tomu, aby se člověk prosadil ( ne umění, ale liposukce, mladý milenec, skandály v bulvárním tisku).
Pouť na horu Říp je o putování skupiny mladých homosexuálně zaměřených katolíků, kteří putují na Říp, aby se tam pomodlili za větší pochopení společnosti k této skupině lidí.
Závěrečná povídka, V pelerinkách do Evropy, jako by nepřímo navazovala na třetí ústřední povídku. I zde se autor dívá na žhavou současnost, na založení nové fakulty jedné vysoké školy. Jedná se o fakultu tvůrčího psaní, kam se dostávají mladí literáti, kteří na to mají, ale ono ani tak nejde o psaní, jako spíše o to, aby se prosadili v komerční televizi, pronikly do bulváru a světa těch vyvolených (viz SuperStar) a psaní … to už se nějak zařídí. Jak se s tím vším vyrovnává spisovatelka, hlavní hrdinka povídky, která na onu fakultu nastupuje jako učitelka, se můžete dozvědět v Nenadálových povídkách.
Takže Nenadál mně prostě chytnul a rád si přečtu i jiné povídky ( např. knihy Ó, jak jsme jiné , Dušinky, Škorpion, Berany, berany ….atd.). Povídky se mně líbí, jsou humorně pojaté, ale přitom adresné, a i když jedna z nich končí tragicky, vyzařuje z ní autorova životní moudrost.
Václav Franc