(nakladatelství Bor, 2003) Kniha libereckého autora Jana Šebelky je vlastně třetím dílem tragikomedie (první díl Případ spravedlivého vraha, druhý díl Smrt podle Marka), ve které hlavní hrdina, propuštěný novinář Marek, hledá způsob obživy, ale … vzhledem k tomu, že hodně ví o dění ve městě a především o mocných dnešních dnů, je řadě lidí nebezpečný. Ani jeho soukromý život není bez komplikací, např. mladá přítelkyně čeká dítě, bývalá manželka s nevyléčitelnou rakovinou slinivky břišní.Autor uvádí v podtitulu, že se jedná o „politický western“ a stále se v knize vrací k slavnému filmu Sedm statečných. Kalverova banda se v libereckém prostředí mění na lidi ovládající region, a tak se Marek rozhodně s nimi skoncovat. Pod nejrůznějšími záminkami se mu podaří postupně odstranit z vedení města a dalších institucí „Kalverovce“. Sám často riskuje, dostává se do vězení a jeho pracovní problémy se projevují i v soukromí.
Musím říci, že mě Šebelkův román zaujal. Jednak je skutečně napínavý od počátku do konce, rozvíjí postupně několik dějových linií a vztahů. Je vidět, že autor skutečně dobře zná novinářské prostředí, o kterém píše ( v letech 1993 až 2000 pracoval jako novinář). Nevím, do jaké míry je děj autobiografií, ale zcela určitě hádám, že obsahuje řadu autentických postřehů a prožitků.
Myslím si, že je to román odkrývající oči, neboť stejně jako v Liberci i v našich městech a obcích mohou existovat ( a zcela jistě leckde existují) ony skupiny typu „já na bráchu, brácha na mě,“ o kterých Šebelka píše. Stále se volá po současných námětech a tato kniha je aktuální, dokonce si dovedu představit, že by byl děj zfilmován. (Nevím, jak by se to líbilo těm dnešním „mužům na radnicích“).
Oceňuji i autorovu schopnost vedení dialogů, dějovost i zachycení erotických pasáží, nesklouzávajících do laciných podbízivostí. Škoda jen že Šebelkova kniha ( koupil jsem ji v Liberci) více neprorazila do knihkupectví po vlastech českých. Bohužel i zde zřejmě funguje nějaká ta „Kalverova banda“ upřednostňující knihy velkých nakladatelství, převážně pražských či brněnských. A venkov (tím nechci urazit Liberec) má těch šancí poskromnu.
Nakonec kdo zná Jana Šebelku z Liberce? A přitom (viz str. 187 – „Pravda byla v tu dobu jen to, co se objevilo v televizi.“ …) tvorba těch dokola omílaných „literárních hvězd“ mu nesahá ani po kolena.
A kniha je to zajímavá také tím, že čtenáře nutí přemýšlet, což je možná pro řadu dnešních čtenářů, raději přijímajících stokrát předžvýkané perličky ze života slavných, problém!
Václav Franc
P.S. Rád si přečtu i dvě předchozí knihy, pokud je seženu, neboť se do Liberce v nejbližší době nechystám. A ještě dovětek, myslím si, že pokud bude mít Prochor a třeba Veseláč či další zájem, knihu rád zapůjčím a jako návnadu několik ukázek. Stojí za přemýšlení:
str. 30-31 : Za komunistů existovaly berličky, o které se mohli lidé opřít. Fungovala zahraniční rádia, exilová vydavatelství, někdo občas vyjel ven. To vše přinášelo jiný pohled, jiný úhel na tehdejší socialistickou realitu. A lidé ji, i když potají, doslova hltali. Kdo bude jiný pohled na svět, komunální i vysokou politiku, na umělecká díla, na to, co se děje v nemocnicích, na úřadech, při zadávání státních zakázek atd. zajišťovat dnes? Že to nebudou novináři, mu bylo jasné. Demagogie jen pokvete. Pohnojeno má fantasticky. Goebbels tvrdil, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. V době komerční televize ji stačí omlet desetkrát. Co nebylo v televizi, neexistuje. Lidé už také nic nehltají, jako by je věci veřejně přestaly zajímat.
str.35 : Občas si člověk nemůže nepoložit otázku, co vůbec člověka vede k tomu, aby vstoupil do politické strany, aby při volbách soutěžil o křeslo poslance, radního, náměstka nebo primátora. Jsou to neposkvrněné ideje, touha změnit svět, společnost, nutkání rozvíjet město a pomáhat ostatním? To by bylo skvělé, ale obávám se, že to funguje jinak. Hlavní roli u nich nebude hrát altruismus, ale touha po penězích, prachách, prašulích.
str. 160 – 161 : Kradou ale víc a bez zábran. Jako dřív jim slouží partaj coby výtah k moci. Stejně jako předtím to není o ideologii, moc a prachy chutnají pořád stejně, ale v tom není hlavní problém. Ti nahoře si vytvořili systém, který je neprůhledný, a úporně ho brání. Nikomu nedovolí, aby je kontroloval. Lidé rychle zapomněli, jak se komunisté chovali, a nyní tolerují stejné činy jiným, aniž by se nad tím pozastavili.