S tvorbou Arnošta Lustiga jsem se poprvé sešel po roce 1989, kdy jsem si v jičínské knihovně ve výprodeji koupil jeho knihu Démanty noci a musím říct, že jsem od té doby přečetl řadu jeho knih. Mám z nich pocit, že Arnošt Lustig vlastně píše stále dál jednu knihu: knihu svého života.Nedivím se, neboť kdybych prošel koncentračním táborem, ztratil celou rodinu a předčasně dospěl díky válečným hrůzám, denně se díval do hlavně smrti, nemohl bych do smrti nikdy zapomenout. Měl jsem to štěstí, že jsem se před lety setkal s Arnoštem Lustigem na jedné besedě v Nové Pace a musím říct, že dokáže právě dík svým životním zkušenostem vyprávět poutavě a neopakovatelně. Jestli budete mít někdy možnost setkat se s ním, nenechte si tuto příležitost ujít.
Útlá knížka Propast (mimochodem koupil jsem ji ve výprodeji levných knih) je pokračováním života ještě ne dvacetiletého mladého muže, tč.ve vojenské službě, který v mezní životní situaci, po pádu do propasti, rozmlouvá se svou zplynovanou matkou a dívkami, které prošly jeho životem, aby nakonec skončil v objetí dívky jménem Smrt.
Není to jednoduché čtení a přiznám se, že se mně místy zvedal žaludek, při scénách popisujících ponížení člověka za všechny meze, kdy živé bytosti zůstane jako poslední majetek živočišné teplo. Hlavní bezejmenný hrdina Lustigovi knížky mně v mnohém připomíná Remarquova Paula Bäumera, i když ten jako voják strany, která válku rozpoutala, žije zcela jinak než onen Lustigův hrdina. Oba prožili nesmírné hrůzy v mladém věku a oba na prahu života, touží žít, ale vlastně nemají proč žít, nemají smysl života a smrt je v jistém slova smyslu vykoupením. Jak říká Lustig (nebudu asi přesně citovat), nikdo nemůže pochopit utrpení druhých, když sám neprožil (po válce se našli lidé, kteří říkali: To nemohlo být tak hrozné, když jste se vrátil, když jste přežil!).
Sám si říkám, jestli té války není v literatuře a filmech nějak moc, ale když pak vidím hloučky „hajlujících neonacistů“, musím poděkovat Lustigovi za jeho knihy, škoda jen, že právě tihle lidé jeho knihy nečtou.
Václav Franc