Vždy mě zajímal a nejspíš také asi bude i dále zajímat hlubší pohled na svět, na život, na lidi, které potkávám, na vše, co se kolem mě i ve mně děje. Hraní si s myšlenkami, že není vše jen takové jak to vidím, že jedinou jistotou v životě je smrt a ta není jen pouhým opakem narození, může to být i totéž, atd.Ne náhodou jsem objevila v knihovně knížku Život mezi životy, která se přibližuje smyslu celého koloběhu života. Jde o populární zpracování experimentů torontského psychiatra s tzv. hypnotickou regresí (odkrývání vzpomínek na minulé životy), které se běžně používá v USA a Kanadě k terapeutickým účelům. V této knížce už dávno nejde jen o nepodložené dohady, ale jsou zde poutavě napsána dlouhá léta výzkumu a praxe v oblasti hypnózy, lidské psychiky a s tím hluboce souvisejícím smyslem našeho bytí (úmyslně jsem nepoužila slovo života). Žádná kniha ni člověk nemůže odpovědět na všechny naše otázky, ani tato ne, spoustu otázek otevírá, některých se jen tak mimochodem dotkne, ale také na mnohé podstatné odpoví. Člověk nemusí věřit všemu, o čem je zde psáno, stačí bude-li o tom přemýšlet. Zkuste se odpoutat od svých životních rádoby jistot materiálního světa, seberte odvahu a podnikněte výpravu bez předsudků za hranice prostoru a času. Knížka otevírá bránu do dalších realit našeho světa (o kterých nemáme ani tušení, např. života mezi životy, aj.), o nichž se zde nechci rozepisovat, protože pár nicotných vět by jen poškodilo její obsah. Nechť si každý vychutná řádky sám. Po přečtení této výborně napsané knihy člověk i kdyby chtěl, nemůže smýšlet úplně stejně jako předtím. Nechci, aby mé představení této knížky připomínalo hlásání nějakého dogma nebo iluzí, ale i třeba Franz Kafka napsal: Má žízeň a od pramene ho dělí jenom křoví. Je však rozpolcen: jedna část přehlíží celek, vidí místo, kde stojí, i nedaleký pramen; druhá si ničeho nevšimne, nanejvýš tuší, že ta první vidí všechno. Poněvadž si ale ničeho nevšimne, nemůže se napít.
Monika Eberlová