Jméno dramatika Jaroslava Dietla patří k nejznámějším tvůrcům televizní éry, a tak jsem se zájmem sáhl po knize, která vyšla 17 let po jeho smrti, knize, napsané na počátku 80.let jako televizní román pro nový seriál psaný na zakázku pro tehdejší východoněmeckou televizi. Jeho Nemocnice na kraji města vystoupila z televizních obrazovek do našich domácností a výroky primáře Sovy, doktora Štrosmajera a dalších hrdinů české nemocnice přešly nejen českým divákům do povědomí.Seriál se proslavil i v NDR, a tak vznikl nový projekt na „nemocnici na kraji města č.2“, tentokrát v německém prostředí. Jenže … seriál se začal připravovat a počátek natáčení byl stanoven na léto 1982, ale vedení televize NDR si stanovovalo další a další podmínky (např. vyškrtnutí stavby berlínské zdi, problematika emigrace,atd.), až Jaroslav Dietl nebyl ochoten dále ustupovat, upravovat a přepisovat. Projekt nebyl realizován. Dietl řekl manželce, aby všechny díly hodila do popelnice, ale ta tak naštěstí neudělala. Odnesla je do sklepa, kde je po dvaceti letech našla, nic neměnila a nabídla nakladatelstvím Máj a Dokořán v roce 2002 k vydání.
Televizní román má více než 350 stran, děj je situován kolem slavného berlínského špitálu Charité, ve kterém lékařský rod Marcusů prožívá dobu od vánoc 1913 (předvečer 1.světové války) po jaro 1978 (otevření nových pavilonů nemocnice). Nutno říct, že Dietl přes všechny idelologické výhrady je skutečně mistr svého oboru. Na pozadí Charité mapuje i německé dějiny, i když kniha je skutečně spíše scénářem než klasickým románem. Při čtení jsem si vzpomněl třeba na Grassův Plechový bubínek, který se zabývá podobným tématem, historií Německa v průběhu 20. století. Zatímco Grass je spisovatel, Dietl je spíše dramaturg, nelze u něj zapřít dějovost, stručnost v popisech, málo „myšlenkových přerodů“. Někdy si myslím, že čtenář už dopředu tuší, jak se děj odehraje (např. vztah Dorith a Richarda Marcuse dozrává přes určité odbočky až ke sňatku). Nutně musí v televizním románu dojít k umění zkratky, úmrtí některých osob je pouze zmiňováno, což při díle, kde se děj odehrává ve skocích po více letech je samozřejmé.
Při čtení mě napadlo ještě jedno srovnání, Dietl a český lékař – spisovatel Ota Dub a například jeho román Lékařka.
A ještě jedna věc mě trochu nechává napnutá. Při četbě jsem čekal, že se dozvím, kdo je matkou Richarda Marcuse, stále jsem doufal, že se v knize někde v závěru objeví ono rozluštění, marně. Možná, že i ona rouška neodhaleného tajemství dělá z Dietlových seriálů a scénářů ono kouzlo obrovského diváckého a snad i čtenářského zájmu.
Podle mého názoru je škoda, že seriál Doktor Marcus a jeho rod nebyl natočen, určitě by si získal řadu příznivců nejen v Německu, ale i u nás, i když se bojím, že by byl přísně posuzován měřítkem Nemocnice na kraji města, která musela nutně být českému divákovi bližší (měla řadu výhod, nemapovala tak velké časové období, nezahrnovala tolik politicko-historických změn atp.). Jaroslav Dietl nebyl klasický romanopisec, ale byl výborný scénárista a dramaturg. Myslím si, že stojí za to seznámit se i s jeho posmrtně zveřejněnou tvorbou. Doktor Marcus a jeho rod je poutavě psaná kniha, plná dějových zvratů a třeba v oblasti dialogů se od Dietla můžeme mnohému přiučit.
Václav Franc