Román získal cenu magnesia Litera 2003 a jak je v záhlaví uvedeno, jedná se o romaneto o vlcích, zvířatech a lidech.
Antonína Bajaju znám jako porotce soutěže z Varnsdorfu, kde jsme v sobotním večeru měli možnost probrat celou řadu literárních a společenských témat. Zaujal mě i svým vyprávěním o kocourovi s netypickým jménem profesor Brzezinski ( perský kocour, který svými licousy připomíná učence – profesor se vyskytuje i ve Zvlčení).Já jsem jej snad zaujal vyprávěním historek ze zubních ordinací. Doufám, že zvláště tu jednu o výřečné pacientce dává k lepšímu na svých setkáních s autory, ale zpět k románu.
Děj se odehrává ve dvou smečkách, vlčí, která je nucena prchnout ze Slovenska do moravských Karpat a lidské, která má v těchto místech kořeny. Hlavním mluvčím lidské smečky je Tomáš, jeho žena Markéta a dcera Olga, jejich sourozenci a přátelé (Jadwiga). Vlčí smečku tvoří Vlk, Vlčice a jejich děti (např. Purim., Beltýna, Čingis či nejmladší Romulus, Remus a Kukačka) narozené postupně ve třech vrzích.
Bajaja dokáže psychologicky vypodobnit chování vlčí smečky, jejich pocity a touhy. Zajímavá je třeba kapitolka, kdy se Vlčice hárá nebo vylíčení hierarchie smečky. I ve vlčí smečce dochází ke ztrátám, štěňata jsou zastřelena, jedno štěně podlehne vosím žihadlům, když zaleze do vykotlaného pařezu.
Lidská smečka prožívá podobné osudy. Umírá starý myslivec a otec Markéty a rodina se sjede na pohřbu. Stejně tak se rodina schází, když se Tomáš a Markéta stávají dědečkem a babičkou ( dcera Olga porodí syna). A právě v té chvíli, kdy vlčí smečka odchází na lov, nezbytnou součást jejího zachování, se lidská smečka rozhodne oslavit zrození potomka také lovem, pro svou potěchu, se osudy obou smeček propojují v tragické finále.
Kniha si udržuje napětí do poslední chvíle, i když závěrečná tragédie se vznáší nad celým románem ( ale nevěděl jsem jaká). Bajajovi se podařilo napsat román s přesvědčivým obsahem. Zaujalo mě i střídání vypravěče v jednotlivých úsecích, pohled na jednu věc z hledisek více osob. A především přesvědčivé nahlédnutí do života zvířat, lovících na rozdíl od člověka, aby zahnali hlad. I jejich strach před člověkem a řada momentů ( např. bránění vlčích rodičů sourozencům, aby se spářili).
Román je zajímavý, ale není to žádné veselé čtení na dovolenou. Vyžaduje od čtenáře velkou pozornost a především nutí k zamyšlení, jak se ta jeho smečka chová uvnitř a navenek k ostatním smečkám. A tragický konec potom završuje pochmurnou atmosféru příběhu, která již od úvodních stran věští bolestivý závěr, jak prožívají ztrátu svého blízkého zvířata a lidé.
Václav Franc