Tvorba autorky kontraverzního románu Hrdý Budžes se stala potřetí námětem pro Kobří rubriku Řekni mi, co čteš ( Někdo s nožem – Václav Franc, Hrdý Budžes – Milan Ciler). Napadlo mě, že bych si měl udělat o Ireně Douskové ucelenější pohled, a tak jsem sáhnul po dvou povídkových knížkách, a to Doktor Kott přemítá a Čím se liší tato noc.Musím říct, že Dousková skutečně není pouze autorkou Hrdého Budžese (mimochodem podle mého názoru je to spíše to slabší z její tvorby) . Dvě povídkové knihy svědčí o jejím širokém rozhledu a záběru, i když obě na mě neudělaly stejný dojem. Zatímco nad povídkami Čím se liší tato noc, jsem zaplesal, druhá kniha mě již tolik nepotěšila.
Čím se liší tato noc přináší devět spíše baladických příběhů, odehrávajících se během dlouhého časového úseku. První povídka Evangelista nás zavádí na samý počátek našeho letopočtu, poslední povídka Chuligán líčí osud ženy židovského původu téměř v naší současnosti.
Největší dojem na mě zanechala úvodní povídka Evangelista, líčící nový pohled na události zrození Ježíše Krista. Povídka Francouz ukazuje myšlení lidí, kteří najdou zraněného muže v době napoleonských válek. K lepším určitě patří povídka Štěstí, kdy dva staří muži, protipóly, v Sovětském svazu za 2.světové války, jdou hledat obživu pro svoji válkou sužovanou vesnici. Chuligán potom vypráví osud chlapce, který píše na ohradu anglická slova hanobící starou Židovku, ačkoliv sám neví, co ona slova znamenají.
Všechny povídky jsou zajímavé, autorka naznačuje, udržuje napětí a celý příběh mnohdy končí překvapivou pointou. Útlou knížečku jsem přečetl na jeden zátah.
Dvanáct povídek o manželství a rodině na mě již zdaleka takový dojem neudělalo. Přiznávám, že povídky jsou čtivé, většinou vtipné, ale chybí jim podle mého názoru větší hloubka jako v první knize. Když jsem je četl, připomněl jsem si často slova Lenky Chytilové, která mně říkala, že píši novinové povídky. Myslím si, že některé povídky z této knihy by těžko uspěly na literární soutěži, ale abych jenom nekritizoval. I zde jsou zajímavé historky, např. Na Čulíka nebo Easy Way.
A právě z povídky Easy Way si dovolím citovat krátkou ukázku a zároveň návod Ireny Douskové, jak se stát spisovatelem:
„ Podívejte se, musíte žít! Rozumíte – žít, to není jen sedět ve škole, číst povinnou četbu a sem tam jít s nějakým tím vaším vodňanským Pepíčkem do kina. Chápete? Vdejte se, rozveďte se, pijte, kuřte, skákejte bungee jumping, šoustejte nebo zkuste marijánku, spěte pod mostem – co já vím … ale musíte žít a samozřejmě piště. Přitom pořád piště! A pak, za dva za tři roky, z vás možná něco bude. Třeba i básník. Tak.“
A Irena Dousková určitě úspěšnou současnou spisovatelkou je, neboť ve své tvorbě dokazuje rozličnost tvorby a především není autorkou pouze jedné knihy.
Václav Franc