Jméno Markéty Hejkalové (dříve Pražákové) není naší čtenářské veřejnosti neznámé. Je známa především jako ředitelka Podzimního knižního trhu v Havlíčkově Brodě a pracovnice rodinného nakladatelství Hejkal. Pod dívčím jménem uveřejnila ve sborníku Mladé fronty Zelená sedma v roce 1988 novelu Mimo mysu (před lety jsem ji četl). Pokud mě paměť neklame je dokonce vnučkou Františka Křeliny, autora z našeho kraje, který patřil k ruralistům.Markéta Hejkalová je podnikavá žena, neboť vedle organizování knižních akcí pracovala několik let v diplomatických službách ve Finsku a právě tyto svoje zkušenosti využila i v představované knize.
Hlavní hrdinka Ilona je mladá žena, která se, po rozchodu s bývalou láskou Tomášem, zamiluje do ředitele globální Firmy. Prožije s ním dovolenou v Malajsii a jejich vztah i přes velký věkový rozdíl končí sňatkem. Vše výše napsané by napovídalo o nějakém románku z červené knihovny, ale opak je pravdou. Počáteční idylka rychle končí. Místo slibované Malajsie odjíždí Ilona za svým manželem do Finska, který má z prvního manželství malou dcerku a především vážně nemocnou bývalou manželku. Její vysněný muž se v návalu kritických situací mění, místo cestování je Ilona uvázána v panelovém domě v Helsinkách. Potýká se s problémy s jazykem, ale třeba i s prací (pracuje nakonec na českém velvyslanectví).
Druhou hlavní postavou je Ilonina matka Renata, která pracuje jako dealerka farmaceutické firmy. Její vztah k manželovi prochází krizí a ona jej řeší milostným vztahem s bývalou hudební hvězdou Fredym. I ona prochází celou řadou složitých momentů obou vztahů, přichází o práci a hledá smysl života než úplně zestárne.
Na obálce knihy je i doporučení od Ludvíka Vaculíka. Souhlasím s ním, že se nejedná o žádnou hlubokou psychologii, ale o zobrazení nelehkého života žen, nucených přizpůsobovat se mužům, jejich představám o životě.
Podle mého názoru je román Vždycky jedna noc dobrá kniha. Cením si především detailního popisu života ve Finsku (ani tam nelétají pečení holubi přímo do úst – viz např. připomínky o drahých restauracích atp.).Na druhou stranu si myslím, že by hlubší ponor do nitra hlavní hrdinky nebyl na škodu věci. Je ale možné, že jako muž chápu některé věci jinak než ženy, kterým především bych román Markéty Hejkalové doporučil.
Václav Franc