Již třetí Kalmanach Kruhu autorů Liberecka (KAL) vyšel tentokrát u příležitosti 60.výročí konce 2.světové války. A právě tomuto výročí je věnována značná část sborníku.Většina příspěvků mapuje situaci na Liberecku v průběhu válečných let ( např. Mária Karpašová – Liberecko v letech 1938-1945, Magdalena Bittnerová – Odsun Němců z Liberecka, Josef Staněk – Liberec po válce atp.). Zajímavé jsou i příspěvky pohledem německých autorů, kteří byly v době války dětmi, jedná se o příspěvky literárně ztvárněné ( např. Eduard Nitsche – Skokem přes Sprévu, Angela Jursitzka – Vražednice panenek a já ). Zaujal mě i článek Josefa Krále Jak vznikají legendy ( o konci války je zde zmínka i o událostech v Nové Pace) či Poválečné osudy Lužických Srbů Františka Vydry ( že by otec našeho Pavla Vydry?). Z příspěvků neválečných je to potom článek Marka Sekyry Sběratelská vášeň Karla Šípka aneb Babičce je 150 let (viz můj úvodník dnešní Kobry).
Liberec byl za války hlavním městem odtržených území, později nazývaných Říšská župa Sudety, a tak se jeho osud v mnohém liší nám známým místům a krajům ve vnitrozemí. O to je zajímavější číst a porovnávat události na Liberecku a u nás. Uvědomil jsem si, rozdílnost vnímání a pohledů nás Čechů a Němců ( viz již vzpomínané povídky) a jejich dnešní postoje a pohledy do budoucnosti.
Myslím si, že Kalmanach 3 přispěl výrazně k tomu, co napsal PhDr.Karel Plocek, odborný psycholog a překladatel, v Hostu č.8/2004 na str.113 v článku Masivně hnědá minulost našich krajanů:
„Jako překladatel, mimo jiné z němčiny, usiluji po dlouhá léta o opravdové smíření, které předpokládá oboustranné uznání viny a odpuštění.“
Kalmanach přináší i ukázky z tvorby současných libereckých autorů (např. Otto Hejnic – Rujana, severní princezna, Jan Šebelka – Ozvěny dne, Eva Koudelková – Tři pověsti z Frýdlantska, Ludvík Středa – Z nové tvorby pro děti, Marek Sekyra – Básně atp.)
Celé dílo je vkusně a graficky zdařile upraveno Romanem Karpašem, patří mu, stejně jako sestavovatelům (Janu Šebelkovi, Luboši Příhodovi) a všem ostatním, kteří přiložili ruku k dílu, můj dík a obdiv. Nechť neutuchá aktivita libereckých autorů a autorek, nechť nevysychají prameny sponzorských darů a příspěvků, neboť i já se už dnes těším na další Kalmanach, tentokrát s pořadovým číslem čtyři.
Václav Franc