Milan Knížák (nar.1940) je člověk svérázný, prošel řadou povolání, aby se stal rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Na jeho umění je nazíráno z různých úhlů pohledu, jednou oceněno, podruhé zatracováno. I když poesie není jeho hlavní parketa, pustil se do ní stylem jemu vlastním a představovaná knížka je zřejmě souborem všech Knížákových básní, které za více než čtvrt století vytvořil. Celý soubor je složen z patnácti části, dalo by se říci samostatných sbírek, podle mého názoru rozdílné úrovně.V některém deníku jsem četl recenze na tuto knížku, kde byly spíše uveřejňovány jeho erotické básně, ale já si myslím, že Knížák má svoje lepší stránky a k těm bych zařadil například oddíly Mapa Prahy (z roku 1984), Můj skotský deník (1997). Vůbec tam, kde je poezie podepřena prožitkem z poznávání je podle mne Knížák nejoriginálnější. V některých dalších básních mám pocit, že Knížák libovolně klade za sebe slova, která mu znějí libozvučně, nehledí již tolik na obsah a sdělení (např. Dharmasputnik). To je z toho lepšího, co mně nějakým způsobem zaujalo, ale v celé knize mně připadá, že je více slabších míst.
Knížák např. na str. 37 provokuje ( Jsem si jist, že většina lidí na tomhle světě byla dnes ráno na velký. Já ne, bohužel. V tom je asi moje výjimečnost). Knížák dokáže být i originální jako např. str.131 – Pravdy jsou skryty v jablku propadajícím/do prsti jizev./ Křídla nenávisti tkají něžnou síť.) nebo str.133 (klínové písmo v tvém klíně)., aby se vzápětí utápěl v banalitách (str.245 Závan tvojí vůně/neobratné slůně/ stůně moje srdce/ vytažené z tůně).nebo str.353 (Árie vyletí do nebíčka/Petrovi spadne do kafíčka/).
Knížák chtěl svými verši především dráždit, provokovat a myslím si, že tato kniha splnila jeho cíl. Rozhodně bych našel v knize hodně míst, která mě nezaujala, někdy se jedná o vulgarity, laciné verše a třeba i náhodně řazené metafory bez ladu a skladu. Na závěr bych si dovolil dvě ukázky z Knížáka, kterými se sám představuje.
Ta první je ze str. 327 – Jsem veliký básník a napsal jsem velkou báseň zlatým perem na celou zem. Blem. Blem. (S tím bych nesouhlasil), ale druhá ukázka str.217 (V mých básních má všechno význam. dají se proto číst různě. zdají se možná bláznivé, není to však bláhovost pubescenta, ale pošetilost prahu stáří, zralost (a znalost) zmítaná klimakteriem. Všechna pohoršení, všechny výtky a výsměchy riskují vědomě. A vědomě i urážím. (I sebe). Jsem totiž geniální (tální). Dobrou chuť.) v podstatě nejlépe Knížáka a jeho básnickou tvorbu charakterizuje.
Václav Franc