Archiv rubriky: Co čteme

Možná jste si všimli trochu pozměněného názvu tradiční rubriky. Skutečně to není náhoda nebo omyl. Před časem jsem si řekl, že bych si měl přečíst něco od jičínské autorky, úspěšné spisovatelky literatury pro dívky a ženy Zuzany Franckové.

Německý autor (romány Gordický uzel, Selbův podvod, Selbova stravedlnost), napsal v roce 1995 nový román Předčítač. Je to příběh osudové lásky mladého chlapce a zkušené ženy, která za 2.světové války působila jako dozorkyně koncentračního tábora. Román se odehrává ve třech … Celý příspěvek →

Milan Knížák (nar.1940) je člověk svérázný, prošel řadou povolání, aby se stal rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Na jeho umění je nazíráno z různých úhlů pohledu, jednou oceněno, podruhé zatracováno. I když poesie není jeho hlavní parketa, pustil se … Celý příspěvek →

Saroyan je můj oblíbený autor, americký spisovatel, který nikdy nezapřel své arménské předky, vrací se k nim ve svých knihách, k postavičkám dávno zapomenutým a přesto živým, vitálním a překvapujícím svou lidovou moudrostí a výjimečností. Saroyan (1908 – 1981) je … Celý příspěvek →

Při vyslovení autorova jména si většina z nás vybaví především filmy o „básnících“, které získaly Pecháčkovi slávu a uznání. Byl jsem proto zvědav, jak se autor, mimochodem na pár let se odmlčel, vyrovná se svojí další knihou Osvobozené kino Mír. … Celý příspěvek →

Před časem jsem vám slíbil, že si rád přečtu nejznámější knihu maďarského nositele Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2002 Imre Kertésze, a tak tedy nyní dle slibu činím.

Když jsem si na záložce Koláčkovy knihy přečetl, že v povídce Setkání popisuje svoji návštěvu u amerického spisovatele Charlese Bukowského, tušil jsem, že vzorem pro autora narozeného ve Valašském Meziřící je bouřlivák z Los Angeles. A tušil jsem správně.

Před časem jsem v KOBŘE psal o udělení Ortenovy ceny turnovskému rodákovi Jaroslavu Rudišovi za knihu Nebe pod Berlínem. V podtitulu se píše, že se jedná o rockové příběhy z berlínského metra. Je těžké zařadit tento počin do nějaké škatulky. … Celý příspěvek →

Sáhnul jsem po knize mé vrstevnice, absolventce Právnické fakulty UK, ženě v domácnosti a spisovatelce na volné noze Ireně Douskové (1964). Autorka není příliš známa naší čtenářské veřejnosti, i když uveřejnila sbírku poezie Pražský zázrak (1992), dále prózy Goldstein píše … Celý příspěvek →

Jméno dramatika Jaroslava Dietla patří k nejznámějším tvůrcům televizní éry, a tak jsem se zájmem sáhl po knize, která vyšla 17 let po jeho smrti, knize, napsané na počátku 80.let jako televizní román pro nový seriál psaný na zakázku pro … Celý příspěvek →

Přiznám se bez mučení, že jsem příznivcem sci-fi literatury, i když spíše takové ty, říkám tomu „reálné sci-fi“, tj. postavy jednají zcela běžně a jen se reálu vymykají jednou výjimkou, vlastností, zkrátka nemám rád takové ty roboty a „přesuňte z … Celý příspěvek →

Před časem jsem si přečetl v Hostu rozhovor s polskou autorkou, mou současnicí (ročník 1962) Olgou Tokarczukovou. Její tvroba získala u našich severních sousedů velký ohlas, dokonce i literární ceny a její vstup do polské literatury 90. let je impozantní. … Celý příspěvek →

Přiznám se, že Ludvík Vaculík není moje krevní skupina (na rozdíl třeba od Prochora), ale jeho knížku Cesta na Praděd jsem si přečetl se zájmem. Vaculík zde líčí přátelství s ředitelem školy Josefem, se kterým, a několika jeho žáky, uskuteční … Celý příspěvek →

V časopise pro knihkupce, knihovny, nakladatele a čtenáře Knižní novinky 1-2 (vyšlo koncem ledna 2003) se objevil žebříček nejprodávanějších knih v roce 2002, a to v kategoriích beletrie, naučná literatura a literatura pro děti a mládež. Mezi první dvacítkou beletrie … Celý příspěvek →

Kdo by neznal jméno Karla Havlíčka, neohroženého bojovníka za zájmy českého národa, autora Krále Lávry, Tyrolských elegií, epigramů a Křestu svatého Vladimíra, brixenského vyhnance a mučedníka. Jistě jste se i vy jako dítka školou povinná učili ukázky z jeho slavných … Celý příspěvek →

Nedávno se mi dostala do ruky taková modrá útlá knížečka, taková žhavá novinka jednoho z nás … Přiznám se, že mám ráda díla světových autorů, to jo, ale poštěstí -li se mi dostat něco takového, jsem potěšena ještě víc, protože … Celý příspěvek →

Přiznám se vám bez mučení, že jméno zlínského autora Zdeňka Zapletala bylo pro mě v 80.letech nedostižným vzorem. Snad blízkost jeho původní profese (farmaceut), časté popisování mně známého prostředí (Zubař se objevuje v řadě jeho románů) či jenom fakt, že … Celý příspěvek →

Vždy mě zajímal a nejspíš také asi bude i dále zajímat hlubší pohled na svět, na život, na lidi, které potkávám, na vše, co se kolem mě i ve mně děje. Hraní si s myšlenkami, že není vše jen takové … Celý příspěvek →

Já vám nevím proč, ale nějak jsem se tomu Vieweghovi pořád bránila. Fakt nevím proč. No a teď jsem dostala do ruky jeho knihu Zapisovatelé otcovský lásky a na rovinu, dostala mě. Asi je to tím, že jsem se poslední … Celý příspěvek →

Poté, co jsem před několika lety přečetla knihu Řeka bohů – Román ze starého Egypta a doslova mě uchvátila, pustila jsem se s velkou chutí a odhodláním do jejího třetího pokračování. Nutno dodat, že právě “jednička” a “trojka” spolu hodně … Celý příspěvek →

S tvorbou Arnošta Lustiga jsem se poprvé sešel po roce 1989, kdy jsem si v jičínské knihovně ve výprodeji koupil jeho knihu Démanty noci a musím říct, že jsem od té doby přečetl řadu jeho knih. Mám z nich pocit, … Celý příspěvek →

Znáte Petra Šabacha? Já ho neznala do minulého týdne. To se mi dostaly do ruky jeho OPILÉ BANÁNY, malá, středně silná knížka od vydavatelství PASEKA. O autorovi jako takovém tu zmínka není, takže vám toho o něm moc neřeknu, ale … Celý příspěvek →

Na Vaši otázku v kobrové rubrice Řekni mi co čteš, jsem nejprve spontánně odpověděla:“Nic, co by stálo za zveřejnění, protože čtu málo, neboť na četbu knih mi zbývá čas pouze večer před spaním a počet přečtených stránek se řídí podle … Celý příspěvek →

Čtu poměrně často romány pro ženy a o ženách. Hledám v nich útěchu, vzrušení, inspiraci.

Celkem náhodně jsem si v knihovně vybral jednu z novinek, knihu mladé frankofonní Belgičanky Amélie Nothombové (1967) Vrahova hygiena. Že vám jméno autorky ani titul nic neříkají? Nic si z toho nedělejte, mně také nic neříkal. Už proto že tato … Celý příspěvek →

Půjčil jsem si v knihovně jednu z posledních knížek Charlese Bukowského, kterou za svůj život (1920 – 1994) napsal. Knížka Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení vznikla v roce 1991, kdy bylo Bukowskému 71 let a v jeho … Celý příspěvek →

Günter Grass nositel Nobelovy ceny z konce 90.let 20.století napsal na počátku 50.let svoji prvotinu Plechový bubínek, kterou si otevřel dveře do povědomí čtenářů a do světové literatury. Četl jsem již dříve dvě jeho knihy (Žabí lamento, Mé století), a … Celý příspěvek →

Prochor by rád uvedl v skutečnost tuším že Vaškův nápad. A tak si půjčil Jáchym Topol Noční práce.